V keltské, hlavně galské mytologii se jedná o boha bouře, jehož jméno se vykládá ze slova taran ve významu hrom. Je spojován s nebem, hřměním a blesky a některé antické zprávy mu připisují i přijímání lidských obětí, zejména v obřadech spojených s ohněm. V pramenech bývá řazen mezi klíčová keltská božstva a v římské době byl někdy ztotožňován s Jupiterem, což naznačují nápisy i dochovaná vyobrazení. Typickým znakem je kolo, občas doplněné motivy blesku.