V řečtině Homérovy doby tímto výrazem označovali državy spravované panovníkem nebo svatyní, někdy také uložené cennosti, později se význam zúžil především na vlastnictví chrámu. V užším pojetí šlo o posvátně vymezený okrsek, prostor oddělený od běžného světa, často ohraničený zdí, plotem či hraničními kameny, který obklopoval oltář určitého božstva, a v některých souvislostech se takto mluvilo i o celé svatyni. V širším chápání zahrnoval veškeré rituální i hospodářské zázemí kultu, tedy nejen samotný posvátný prostor, ale i přidružené pozemky, posvátné háje a různé dílny nebo jiné provozy pod správou chrámu, které mohly požívat zvláštní právní ochrany.