V psychologii označuje jev, kdy se útočnost nevybije na skutečném původci rozladění, ale obrátí se na zástupný a obvykle dostupnější cíl, například na jiného člověka nebo na nějaký předmět. Typicky k tomu dochází ve chvíli, kdy je přímá konfrontace s pravou příčinou hněvu obtížná, nemožná nebo by mohla mít nepříjemné následky.