Psychologický směr, který se zformoval v USA v závěru šedesátých let jako pokračování humanistické psychologie. Abraham H. Maslow tehdy prosazoval, že vedle psychoanalytické a behaviorální tradice i tehdejšího humanismu je potřeba ještě další linie, někdy označovaná jako čtvrtá síla, která se neomezí jen na to, co lze snadno zachytit standardními experimenty. Těžištěm jsou prožitky, při nichž se člověk cítí přesahovat vlastní ego a běžné hranice já, například vrcholné zkušenosti, hluboké meditační stavy, intenzivní symbolické sny nebo zážitky popisované jako setkání s něčím posvátným. Stanislav Grof, psychiatr českého původu působící v USA, popisoval podobné jevy jako zkušenosti, které se někdy jeví, jako by nebyly vázané obvyklým chápáním času a prostoru, a prosazoval jejich zkoumání v bezpečně vedených změněných stavech vědomí. S jeho jménem se spojuje i holotropní dýchání, metoda přijímaná s opatrností, protože se liší míra důkazů o účincích a existují i kontraindikace. Pro tyto prožitky se často používá označení mystické zkušenosti a už William James upozorňoval, že bdělá racionální mysl je jen jedním režimem vědomí, takže přehlížení dalších režimů vede k neúplnému obrazu člověka. Směr se někdy dostává do blízkosti parapsychologie nebo esoterických nauk, což může rozšiřovat okruh otázek, ale zároveň zvyšuje riziko záměny vědeckého popisu s vírou. Do dějin patří i diskuse o psychedelikách, například LSD, tedy diethylamidu kyseliny lysergové, jako nástrojích k vyvolání neobvyklých stavů, dnes je však kladen důraz hlavně na integraci prožitku a na rozlišení mezi duchovní krizí a duševním onemocněním. V některých interpretacích se objevují i motivy kolektivních či transgeneračních obsahů a práce se symboly, jak o nich uvažoval C. G. Jung.