V křesťanské teologii, hlavně v katolické nauce, jde o učení, že při proměňování v eucharistii se vnitřní podstata (substantia) svátostných darů mění v Kristovu skutečnou přítomnost, i když vnější, smysly postřehnutelné vlastnosti (accidentia) zůstávají stejné.
Ve filozofii a někdy i přeneseně v běžném vyjadřování se tím míní přepodstatnění, tedy proměna zasahující samotnou esenci věci, nikoli jen její povrchové znaky nebo funkci.