Turbidimetrie je optická analytická metoda, při níž se stanovuje zákal kapaliny nebo koncentrace rozptýlených částic měřením zeslabení světelného paprsku procházejícího vzorkem. Část dopadajícího světla se na částicích rozptýlí do jiných směrů, případně se pohltí, a do detektoru umístěného v ose původního paprsku proto dopadne méně světla. Čím větší je za stanovených podmínek množství částic, tím vyšší bývá naměřená turbidance neboli zdánlivá absorbance. Koncentrace sledované látky se obvykle určuje porovnáním s kalibračními standardy. Výsledek ovlivňuje nejen počet částic, ale také jejich velikost, tvar, barva, index lomu, sklon ke shlukování, vlnová délka použitého světla a konstrukce přístroje. Turbidimetrie se uplatňuje při kontrole vody, analýze suspenzí a koloidních soustav, sledování růstu mikroorganismů nebo při laboratorním stanovení bílkovin a dalších látek vytvářejících sraženinu či zákal. V klinické biochemii se používá například imunoturbidimetrie, při níž vznikají komplexy antigenu a protilátky. Turbidimetrie se liší od nefelometrie: turbidimetrie měří zeslabení procházejícího světla, zatímco nefelometrie měří světlo rozptýlené pod určitým úhlem, často 90 stupňů. Turbidimetrie bývá vhodnější pro koncentrovanější disperzní soustavy, nefelometrie pro nižší koncentrace částic.