Směr v katolické církvi, který klade důraz na převahu a jednotící roli papežské autority a na řízení církve z Říma, přičemž je ochoten prosazovat tyto centralizační požadavky i v situacích, kdy se dostávají do střetu se zájmy státu nebo s národními politickými a společenskými prioritami. Historicky se často spojuje hlavně s 19. stoletím a s odporem vůči snahám podřídit církev státní moci.