Cílené používání řeči jako nástroje sugesce, kdy volba slov, tón i opakování sdělení slouží k tomu, aby se nenápadně usměrňovalo myšlení, emoce a následné jednání lidí, a to jak u jednotlivců, tak v rámci skupin. V praxi se může opírat například o rámování tématu, vyvolávání strachu nebo pocitu viny a další techniky přesvědčování typické pro manipulativní komunikaci.