Patří k nejběžnějším formám učení u lidí. Při verbálním učení si člověk osvojuje a upevňuje informace vyjádřené slovy, často jako určitou posloupnost slovních reakcí. Může jít o zapamatování uměle vytvořených, významově prázdných slabik z klasických pokusů Ebbinghause, ale také o zvládnutí souvislých pasáží textu. Jde převážně o paměťové učení, u něhož se často řeší, nakolik je užitečné, protože čistě mechanické memorování bez porozumění bývá považováno za málo přínosné. V praxi však někdy potřebujeme přesné vybavení znění, například u definic nebo krátkých recitovaných textů. Ve školním vzdělávání, zejména na prvním stupni, tvoří tento typ učení významnou část nároků. Výkon zlepšuje opakování, členění do smysluplných celků a práce s fonologickou složkou pracovní paměti.