V teorii poezie označuje jednotlivý básnický řádek, tedy rytmicky a zvukově uzavřenou jednotku, která je daná metrem a často i zalomením na konci řádku, může mít pravidelný přízvukový či časoměrný rytmus, ale existují i volné podoby. V množném čísle se tím někdy myslí celé básně nebo poezie obecně, a v některých nářečích se toto pojmenování používá i pro sloku písně. Původ se dává do souvislosti se z lat. versus.
V biblistice jde o verset, menší vymezený úsek Písma, obvykle větu nebo její část, který tvoří samostatnou myšlenku a slouží i k přesnému odkazování při citacích.
V hovorové a expresivní mluvě může znamenat krátké zdřímnutí nebo dávku spánku, případně se v nadsázce používá i pro chrápání.
V mysliveckém prostředí se tak říká jedné části tokacího projevu tetřeva, tedy dílku jeho zpěvního sledu při toku.