Jde o období vlastního stáří, označované také jako senia, seniority, pokročilý či vysoký věk, které se zpravidla vymezuje mezi 75. a 89. rokem života. V této etapě se často prohlubují postupující závady a poruchy smyslů (zrak, sluch, čich, chuť, hmat), přidávají se potíže s chrupem včetně zubních náhrad, bolesti kloubů a různé motorické obtíže, například závratě při rychlém ranním vstávání, nejistota pohybu a pády. Nevhodné stravování spolu s nedostatkem pohybu může zároveň přispívat k nárůstu tělesné hmotnosti až k nadváze a obezitě.
Postupně klesá přesnost vnímání, všímavost i objektivnost pozorování. Zpomaluje se reakční čas a také tempo porozumění tomu, co člověk slyší nebo čte, proto si senioři často nechávají sdělení či dotazy zopakovat, i když jim s určitým zpožděním už porozuměli. U motorických výkonů ubývá přesnosti a jemnosti a narůstá drobná i větší chybovost. Časté jsou projevy únavy až vyčerpání i různé poruchy spánku, spánek bývá nezřídka polyfázický, tedy rozdělený do více kratších úseků nejen v noci, ale i během dne.
Mohou se objevovat menší, ale postupně i výraznější potíže s pozorností (včetně přehlédnutí i napsaného úkolu), s pamětí a se zrakovým, sluchovým, taktilním, čichovým a chuťovým vnímáním, někdy se přidávají i obtíže v usuzování a myšlení. Snížená přesnost vnímání se promítá do chyb v jemné i hrubé motorice a do pracovních činností, což zvyšuje riziko úrazů a někdy i pádů. Obtíže se mohou projevit i při řízení motorových vozidel. Problémy s vybavováním jmen se někteří staří lidé snaží překonávat tím, že si pomalu, potichu i nahlas odříkávají abecedu, někdy to skutečně pomůže zapomenuté jméno znovu vyvolat.
V tomto věku se poměrně často objevují stavy dysforie (rozmrzelosti), náladovost, nespokojenost, subdeprese až deprese, pocity nedostačivosti a pokles sebejistoty i sebevědomí, někdy až komplexy méněcennosti. Člověk se zároveň musí vyrovnávat s více či méně rychle postupujícími specifickými degenerativními procesy a s morfologickými, arteriosklerotickými i funkčními změnami organismu.
Konflikty a strádání (deprivace) v sociální komunikaci, zejména ve vztazích s mladší generací, mohou někdy vést ke spontánní, nevyžádané potřebě starších osob podrobně sdělovat své vědomosti, názory, prožitky a zkušenosti z minulosti a předávat rady ostatním (především mladým), aniž by o to druzí žádali. Může to souviset i s nevymluveností seniorů a seniorek. Nevyžádané komentáře, opakované rady, pokyny, doporučení, instrukce nebo dokonce direktivní příkazy však často nebývají přijímány s porozuměním, pochopením ani vděčností.