Vyvrhování je v mysliveckém a zpracovatelském kontextu prvotní ošetření ulovené zvěře spočívající v otevření tělní dutiny a vyjmutí vnitřních orgánů. U spárkaté zvěře je cílem odstranit orgány pokud možno vcelku, od jazyka až po řitní otvor, bez zbytečného rozřezávání, aby se omezilo znečištění a co nejlépe zachovala kvalita zvěřiny. V myslivecké praxi jde o důležitý úkon navazující bezprostředně po lovu, který má hygienický, veterinární i praktický význam a patří k základním dovednostem myslivce při ošetření uloveného kusu. Výraz se používá hlavně u spárkaté a drobné zvěře a v běžné neutrální češtině odpovídá vyjmutí vnitřností nebo vykolení uloveného zvířete.