Německý psycholog, který patřil k hlavním osobnostem gestaltové neboli tvarové psychologie. Proslul popisem phi fenoménu, tedy situace, kdy se jednotlivé, rychle po sobě předkládané podněty nesledují odděleně, ale mozek je skládá do jednotného vjemu, často až jako zdánlivě souvislý pohyb. Tento princip je důležitý pro pochopení toho, jak funguje filmová projekce i další vizuální zobrazení v čase.