V suicidologii a veřejném zdraví jde o jev, kdy výrazně medializovaná, opakovaně připomínaná nebo romantizovaně podaná sebevražda může u části psychicky zranitelných lidí fungovat jako podnět k nápodobě, takže se následně objeví více jednotlivých případů a někdy i krátkodobý nárůst v celé populaci. Riziko zvyšuje zejména senzacechtivý tón, idealizace zemřelého a zbytečně podrobný popis okolností, proto se prosazují zásady pro zodpovědné informování. Pojmenování je převzato z literatury, odkazuje na Goethův román s postavou mladého Werthera, po jehož čtenářském úspěchu se mluvilo o napodobujícím chování.