zákon vyloučení třetího v klasické logice - význam slova
zákon vyloučení třetího v klasické logice
V klasické dvouhodnotové logice se předpokládá, že každý výrok má určitou pravdivostní hodnotu a pro libovolný výrok p je tautologií p ∨ ¬p. U dvojice soudů, které jsou v kontradikci, tedy když druhý přesně vyjadřuje negaci prvního, není možné, aby oba současně selhaly ani aby vznikla nějaká „mezihodnota“. V takové situaci musí alespoň jeden z nich platit jako pravdivý.