Podstatné jméno rodu ženského označující trvalejší sklon nebo opakovaný způsob projevu nespokojenosti, výčitek či reptání, často spojený s pocitem křivdy, nedocenění nebo nespravedlnosti. Žehravost může být krátkodobou náladou, ale i stabilním komunikačním a osobnostním rysem, který se obrací vůči lidem, institucím nebo „poměrům“. Projevuje se mrzutým, uštěpačným či zahořklým komentováním událostí, vracením se k minulým „nedostatkům“, zdůrazňováním toho, co se nedaří, a hledáním viníka místo návrhů na změnu. V publicistice i v literatuře se užívá také pro tiché, potlačované výčitky, které se ozvou jen narážkou. Na rozdíl od věcné kritiky bývá méně konstruktivní, emočně zabarvená a pro okolí únavná, protože narušuje spolupráci, snižuje motivaci a zvyšuje napětí ve vztazích. Odvozeno od slovesa žehrat (stěžovat si, vyčítat).
Příklady použití ve větách
Jeho žehravost na drobné změny v plánu brzdila celý tým.
Bez špetky žehravosti přijal kritiku a hned navrhl řešení.
V rozhovoru se snažila nahradit žehravost věcnými otázkami.
S dlouhodobou žehravostí se v kolektivu rychle vyčerpá trpělivost.
O žehravosti v jeho deníku svědčí opakované výtky k „poměrům“.