Stav, v němž se odchyluje obvyklá bdělá „norma“ a člověk jinak zpracovává podněty. Mění se pozornost, vnímání, tok myšlenek, emoční prožívání i schopnost volit a brzdit jednání. Vyvolat ho mohou vnější i vnitřní vlivy, například psychoaktivní látky, hypnóza, meditace, snění nebo výrazný spánkový deficit. Často se přidává posun ve vnímání času, intenzity smyslových vjemů a pocitu vlastní identity.
V medicíně a klinické psychologii pojem pro dočasnou nebo patologickou změnu úrovně či obsahu vědomí, která souvisí se stavem organismu. Může vzniknout při horečnatém onemocnění, intoxikaci, úrazu hlavy nebo při metabolické nerovnováze. Projevuje se například zmateností, dezorientací, zpomalenými reakcemi nebo malátností a bývá důležité odlišit, zda jde o lehký přechodný stav, nebo o příznak závažného onemocnění.