V řečtině jde o označení pro tmu a ponurost, v antických textech se tím může myslet i chmurné šero spojované třeba s podsvětím nebo se „západní“ temnotou. Na tomto základě se někdy staví jazyková hříčka, že „filozof“ by pak byl ten, kdo se obrací k temnotě, zatímco „filosof“ vychází z řeckého sophia a míří k moudrosti.