Zoonekrofilie (z řec. zōon zvíře, nekrós mrtvý, -filie náklonnost) je označení pro parafilní sexuální zájem nebo jednání, při němž se erotická přitažlivost či fantazie vztahují k mrtvým tělům zvířat nebo k jejich částem. V odborném kontextu se chápe jako specifická kombinace zoofilie a nekrofilie a odlišuje se jak od zoofilie zaměřené na živá zvířata, tak od nekrofilie vůči lidským mrtvolám. Termín se používá zejména v sexologii, forenzní psychiatrii a kriminalistice při popisu motivu, posouzení rizik a plánování intervence, například u případů týrání zvířat, porušení hygienických pravidel nebo obav z přenosu infekcí. V běžné češtině je výraz velmi vzácný, někdy se uvádí i v podobě zoonecrophilia, a má silně tabuizovaný, převážně popisný odborný význam.
Příklady použití ve větách
Zoonekrofilie je v odborné sexologii popisována jako extrémně vzácná forma parafilního zájmu.
Při vyšetření se psycholog citlivě ptal, zda se u pacienta neobjevují fantazie spojené se zoonekrofilií.
Kriminalisté při případu týrání zvířat zvažovali i motiv zoonekrofilie.
O zoonekrofilii se v učebnicích forenzní psychiatrie píše spíše okrajově a bez senzace.
Etická komise v textu výslovně odmítla zoonekrofilii a zdůraznila ochranu zvířat i veřejné zdraví.