Zuáv (též zouáv) je příslušník původně francouzských lehkých pěších jednotek 19. století, vzniklých po obsazení Alžírska, které zpočátku verbovaly bojovníky z berberských kmenů Zwawa. Slovo je převzato z francouzštiny (zouave) a odkazuje právě k tomuto kmenovému jménu. Později šlo převážně o evropské vojáky, proslulé odvahou, pohyblivostí a volnějším způsobem boje. Charakteristická byla nápadná „orientální“ uniforma s krátkým kabátcem, širokými kalhotami a fezem, která inspirovala i civilní módu. Označení se přeneslo na obdobné dobrovolnické sbory v jiných zemích, například papežské zuávy nebo jednotky americké občanské války. V češtině se výraz užívá hlavně v historickém a vojenském kontextu. Podstatné jméno mužského rodu životného, skloňuje se podle vzoru pán.
Příklady použití ve větách
V muzeu vojenských dějin stojí figurína zuáva v typických širokých kalhotách.
Kronika popisuje, jak se zuávovi v krymské válce osvědčila rychlá palba a útok zblízka.
Na historické fotografii pózují dva zuávové s fezem a krátkým kabátcem.
V dopisech papežských zuávů se často střídá náboženské nadšení s únavou z pochodů.
Při rekonstrukci bitvy se dobrovolníci převlékli za zuávy a nacvičili pořadový krok.