Abdikace je formální vzdání se vysokého úřadu, moci nebo hodnosti, nejčastěji panovnického trůnu či funkce hlavy státu. Jde o vědomý a veřejně vyjádřený akt, kterým se osoba vzdává práva dále vykonávat svěřenou nebo zděděnou pravomoc. Abdikace může být dobrovolná, například z důvodu věku, nemoci, politické situace nebo osobního rozhodnutí, ale může být také vynucená tlakem okolností, opozice, armády, parlamentu či veřejnosti. V monarchiích má abdikace zpravidla ústavní a dynastické důsledky, protože uvolňuje trůn pro nástupce a otevírá otázku posloupnosti. V republikánském a správním prostředí se u běžných funkcí častěji mluví o rezignaci, demisi nebo odstoupení, zatímco abdikace působí knižněji a bývá spojena hlavně s mimořádně významnou funkcí
v přeneseném významu může abdikace znamenat také zřeknutí se odpovědnosti, zásad, role nebo vlivu, například když někdo fakticky přestane plnit úkol, který mu příslušel.