Přídavné jméno označující jev, látku nebo proces vznikající bez přímé účasti živých organismů, tedy původem neživý. Užívá se zejména v geologii, chemii a astrobiologii při popisu vzniku minerálů či organických sloučenin z anorganických prekurzorů (abiogenní syntéza), případně při debatách o původu ropy, zemního plynu nebo metanu (abiogenní hypotéza, abiogenní metan). V ekologii se někdy vztahuje k vlivům prostředí, které nejsou vytvářeny biotou, zde však častěji stojí termín abiotický. Není totožný s anorganický, protože i organická molekula může být abiogenní, pokud vznikla chemickou cestou bez života. Oproti biogenní zdůrazňuje původ a mechanismus tvorby, nikoli jen současnou nepřítomnost života. Etymologicky z předpony a- ve významu ne a z kořene -genní, tvořící či vzniklý.