Latinské rčení doslova „hra je dohrána“ nebo „příběh je u konce“ (acta = odehraná, vykonaná, est = je, fabula = hra, vyprávění). V latině je fabula ženského rodu, proto se příčestí acta shoduje v rodě i čísle a někdy se setkáme i s pořádkem slov „Fabula acta est“. Původně šlo o závěrečnou formuli římského divadla, po níž následovala výzva k potlesku „plaudite“ a která oznamovala ukončení představení. Podle Suetonia ji měl na smrtelné posteli pronést císař Augustus ve znění „Acta est fabula, plaudite“, čímž přirovnal svůj život k roli na jevišti. V novověku se citát užívá přeneseně pro definitivní uzavření událostí, epochy nebo vlastního působení, často s ironickým či melancholickým podtónem. V češtině se objevuje v literatuře, humanitních oborech i publicistice jako knižní závěrečná poznámka typu „je konec, dohráno“.