Adjuvantní terapie (z lat. adjuvare, pomáhat) je doplňková léčba navazující na hlavní, zpravidla kurativní zásah, typicky po chirurgickém odstranění nádoru. Jejím cílem je eradikovat zbytkové, klinicky neprokazatelné buňky onemocnění a snížit pravděpodobnost recidivy nebo metastáz, případně prodloužit dobu do progrese a celkové přežití. V onkologii může mít podobu chemoterapie, radioterapie, hormonální, cílené či imunoterapie a volí se podle stadia, histologického typu, molekulárních markerů a celkového stavu pacienta. Často se zahajuje až po zhojení a obnově kondice, aby byla léčba bezpečně tolerována. Přínos se vždy zvažuje proti riziku nežádoucích účinků a dopadu na kvalitu života. Na rozdíl od neoadjuvantní terapie, která předchází primárnímu výkonu a často zmenšuje nádor, adjuvantní terapie následuje po něm a doplňuje jej.
Příklady použití ve větách
Po operaci tlustého střeva byla doporučena adjuvantní terapie, aby se snížilo riziko návratu nádoru.
O délce adjuvantní terapie rozhoduje lékař podle stádia onemocnění a výsledků histologie.
Pacientka podstoupila adjuvantní terapii hormonálními léky a pravidelně dochází na kontroly.
S adjuvantní terapií se začalo čtyři týdny po zákroku, když se rána dobře zahojila.
U vysoce rizikových nádorů se dnes zvažují adjuvantní terapie kombinující radioterapii a systémovou léčbu.