Adordinace (z lat. ad „k“ a ordinare „řadit“) je lingvistický termín pro souřadné, vedle sebe postavené spojení dvou nebo více jazykových jednotek, nejčastěji větných členů nebo vět, které mají v syntaktické stavbě stejnou platnost a netvoří vztah řídícího a závislého členu. V české tradici se užívá jako méně běžné, často strukturálně zaměřené označení koordinace a stojí v protikladu k subordinaci. V odborných mluvnicích může označovat i obecnou souřadnost bez ohledu na to, zda je vyjádřena spojkou. V analýze souvětí patří k parataxi a může vyjadřovat sčítání, výběr, odpor i stupňování. Adordinace se signalizuje spojkami (a, i, nebo, ale), intonací a interpunkcí nebo prostým juxtapozicí bez spojky. Ve slovotvorbě se mluví o adordinaci také u souřadných složenin, kde obě složky rovnocenně určují celek, např. česko-slovenský nebo modro-zelený.
Příklady použití ve větách
V semináři ze syntaxe jsme rozlišovali adordinaci a subordinaci mezi větami v souvětí.
Adordinace se často pozná podle spojek a, nebo, ale, které spojují rovnocenné členy.
Při analýze výrazu česko-slovenský pracujeme s adordinací ve slovotvorbě.
V odborných článcích o adordinacích se uvádí, že souřadnost může být i beze spojky.
Rozdíly mezi typy adordinací studentům nejlépe ukážou konkrétní textové ukázky.