Adverzativní (z lat. adversativus, obrácený proti) je odborné přídavné jméno užívané hlavně v lingvistice, logice a stylistice pro vztahy a jazykové prostředky, které vyjadřují protiklad, korekci nebo omezení vzhledem k předchozímu tvrzení. V syntaxe označuje odporovací poměr mezi větami či větnými členy, typicky v koordinaci, kdy druhá část přináší kontrastní informaci, doplnění nebo opravuje očekávání vyvolané první částí. Mluví se proto o adverzativních spojkách, částicích a dalších markerech jako ale, avšak, nicméně, jenže, zato, naopak. Adverzativní význam se uplatňuje i v argumentaci, když autor vyvažuje klady a zápory. Od koncesivního se liší tím, že nemusí naznačovat překonanou překážku, spíše staví dvě skutečnosti do opozice. V češtině se občas setkáme i s psaním adversativní, význam je však totožný. České ekvivalenty jsou odporovací, protikladový.
Příklady použití ve větách
V souvětí „Chtěl odejít, ale zůstal“ je mezi větami adverzativní poměr.
Při rozboru textu jsme si všimli adverzativního významu spojky „avšak“.
K adverzativním prostředkům patří nejen spojky, ale i částice „naopak“ a „zato“.
Autor pracoval s adverzativními konstrukcemi, aby čtenáři nabídl protikladné argumenty.
V korpusu jsme hledali výskyty adverzativních markerů, které signalizují kontrast v diskurzu.