Aeternitas (lat., „věčnost“, z adj. aeternus „věčný“), podstatné jméno rodu ženského. Označuje věčnost jako nekonečné trvání nebo jako bezčasí, tedy způsob bytí bez začátku, konce a proměny. V teologii a filosofii se používá při výkladu Boha a jeho vztahu k času a dějinám, často v opozici k časovosti světa a člověka. V běžném překladu se převádí jako věčnost, někdy s důrazem na nadčasovost a neměnnost. V klasické i středověké latině je běžné ve spojeních aeternitas mundi (věčnost světa), aeternitas animae (nesmrtelnost duše) či aeternitas poenae (věčné tresty) a v nápisech, titulech a mottách. V češtině se objevuje hlavně jako citátový latinský termín, někdy se zachovává i s latinskými pádovými tvary, v římské ikonografii Aeternitas je personifikovaná Věčnost, někdy chápaná jako božstvo, symbol trvání Říma nebo císařské moci, známý zejména z mincí.
Příklady použití ve větách
V Augustinových spisech se aeternitas staví proti proměnlivému času člověka.
Na rubu mince byla vyobrazena Aeternitas, personifikace věčnosti, která měla oslavovat trvání říše.
Studenti se v semináři přeli, zda aeternitatem chápat jako nekonečné pokračování času, nebo jako bezčasí.
V rukopisu jsem našel poznámku de aeternitate, jež odkazovala na Boethia a jeho definici věčnosti.
Při překladu jsem dal přednost českému slovu „věčnost“, protože latinské aeternitatis zde označuje Boží atribut.