Aevus [čti é-vus] je latinské podstatné jméno (m.), užívané v citacích z klasické i středověké latiny, řidší a často básnický tvar vedle běžnějšího aevum. Označuje věk, dlouhou dobu nebo časový úsek vymezený životem člověka či „věkem světa“, někdy i stáří a obrazně věčnost, např. ve spojení in aevum „navěky“. Je příbuzné s výrazy aeon, eón a s kořenem označujícím věk a život a v češtině se s ním setkáme hlavně v překladech a odborné literatuře. V češtině se většinou ponechává v latinské podobě a může zůstat nesklonné, nebo se skloňuje jako mužský neživotný (bez aevu, o aevu), ve filozofii a teologii scholastické je aevus (častěji aevum) technický termín pro způsob trvání mezi časem a věčností, s počátkem, ale bez měření plynutím a změnou, tradičně přisuzovaný andělům a odděleným duším.
Příklady použití ve větách
V komentáři k Vergiliovi překladatel poznamenává, že aevus zde znamená prostě dlouhý věk.
Bez pojmu aevu se v scholastice těžko popisuje trvání andělů mimo běžný čas.
V přednášce o latinských textech jsme sledovali, jak se aevus střídá s běžnějším aevum.
Aevy civilizací se v učebnici popisují jako dlouhá období vzestupu a úpadku.
V poznámce pod čarou je aevus ponechán v latině, ale v češtině se skloňuje jako mužský neživotný.