Afektualizace (blízké pojmy emocionalizace a afektivizace, z lat. affectus „cit, rozpoložení“ + -alizace) je odborné označení pro proces, při němž se určitý jev, sdělení nebo myšlenkový obsah nabije afektem, tedy výraznou emocí, a je pak prožíván a vyhodnocován spíše podle emocionálního dopadu než podle věcných argumentů. V psychologii se mluví o afektualizaci vzpomínek, představ či vztahů, která může zvyšovat motivaci, ale také zkreslovat úsudek a podporovat impulzivní jednání. V sociologii, politologii a mediálních studiích označuje posun veřejné komunikace k apelům na strach, hněv nebo dojetí, často posilovaný obrazem, hudbou, personalizovaným příběhem či konfliktním rámováním. Afektualizace může zvyšovat mobilizaci a pozornost, zároveň však vede k polarizaci a oslabuje racionální deliberaci.
Příklady použití ve větách
V předvolební debatě byla afektualizace migračního tématu zjevná už podle tónu moderátora.
Terapeut pracoval s afektualizací vzpomínky, aby klient dokázal pojmenovat skryté emoce.
Výzkumníci zkoumali, jak afektualizaci zpráv posilují dramatické titulky a emotivní fotografie.
V afektualizacích mediálních kauz bývá obtížné oddělit fakta od dojmu.
Opakovanými afektualizacemi veřejného prostoru lze snadno manipulovat pozornost publika.