Afereze (z řec. aphairesis, odnětí) je odborný termín užívaný hlavně v jazykovědě a v medicíně. V lingvistice označuje hláskovou změnu, při níž se na začátku slova vypustí jedna hláska nebo slabika. Může jít o jev vzniklý v historickém vývoji jazyka i o zkracování v živé, zejména rychlé či nespisovné mluvě. Výsledkem je kratší podoba slova, často jen hovorová varianta (sem místo jsem), někdy však forma, která se může časem rozšířit a ustálit. V češtině bývá častá ztráta úvodního j u tvarů jsem, jsme nebo jdu. Afereze se řadí mezi tzv. elize, spolu se synkopou a apokopou, opakem je prothese. V medicíně se častěji píše aferéza a jde o mimotělní metodu, kdy se odebraná krev přístrojově rozdělí na složky, vybraná složka se odstraní nebo odebere k darování a zbytek se vrací do oběhu, typicky při plazmaferéze nebo trombocytaferéze.
Příklady použití ve větách
V historické fonologii se afereze popisuje jako ztráta počáteční hlásky, například když se v běžné mluvě říká sem místo jsem.
Při analýze nářečních záznamů jsme si všimli afereze u tvarů eště a du, které vznikly vypuštěním úvodního j.
Učitel vysvětlil studentům aferezi a hned ji nechal vyhledat v přepisech rozhovorů.
S aferezí je třeba počítat i v automatickém rozpoznávání řeči, protože mluvčí často zkracují slova na začátku.
V odborné debatě o vývoji češtiny se k aferezi vracíme pokaždé, když řešíme, proč z některých tvarů mizí úvodní j.