Afrosyné (z řec. ἀφροσύνη, doslova „bez mysli“, z privativního a- „bez“ a phrēn „rozum, mysl“) je pojem antické řecké etiky a rétoriky pro pošetilost, nerozum a zatemnění úsudku. Označuje dispozici nebo okamžitý stav, kdy člověk nejedná podle rozumu, nedovede odhadnout míru a důsledky, podléhá afektům a volí škodlivé či nečestné jednání. V Homérovi, u tragiků i v Platónově a Aristotelově morální psychologii vystupuje jako protipól sofrosyné, tedy střídmosti, sebekontroly a „zdravé mysli“. Nejde nutně o nízkou inteligenci, spíše o selhání praktického úsudku a charakteru. V biblické řečtině se užívá pro „foolishness“ ve smyslu duchovní neprozřetelnosti. V češtině se slovo objevuje hlavně v odborných překladech a interpretacích antických pramenů a zpravidla je nesklonné.
Příklady použití ve větách
V Platónových dialozích je afrosyné chápána jako opak rozumné sebekázně.
Překladatel upozorňuje, že afrosyné v Homérovi neznamená jen hloupost, ale i mravní zaslepení.
Při výuce etiky jsme srovnávali sofrosyné a afrosyné, abychom ukázali, jak se mění pojem míry.
V novozákonních listech se výraz afrosyné objevuje v souvislosti s duchovní neprozřetelností.
Bez afrosyné by tragický hrdina sotva překročil hranice, které považuje za závazné.