Agnostik je člověk, který zastává agnosticismus, tedy postoj, že existenci Boha, nadpřirozena nebo „posledních“ metafyzických skutečností nelze s jistotou poznat, případně že je lidskému poznání principiálně nepřístupná. Nejde nutně o popření Boha jako u ateisty, spíše o zdrženlivost vůči tvrzením, jež přesahují ověřitelné důkazy, agnostik může zároveň nábožensky praktikovat, být lhostejný nebo hledající. V odborných debatách se někdy rozlišuje slabý agnostik, který pouze říká „nevím“, a silný agnostik, který tvrdí „nedá se vědět“. V širším smyslu se slovo užívá i mimo náboženství pro osobu, která u určité otázky odkládá definitivní soud, dokud nejsou dostupná relevantní data. Termín zavedl v 19. století T. H. Huxley, z řec. a- „bez“ a gnósis „poznání“.
Příklady použití ve větách
Jako agnostik se zdráhá tvrdit, že Bůh existuje, ale stejně tak neříká, že jistě neexistuje.
V diskusi o víře ho jako agnostika zajímaly spíš důkazy než dogmata.
Mnozí agnostici se účastní náboženských rituálů hlavně kvůli tradici a rodině.
Učitel vysvětlil agnostikům rozdíl mezi skepticismem a popřením víry.
O agnostikovi z naší laboratoře se ví, že při debatách důsledně rozlišuje mezi tím, co lze měřit, a tím, co lze jen předpokládat.