Agorafilie (z řec. agora „tržiště, veřejné prostranství“ + -filie „náklonnost“) 1. označuje výraznou oblibu otevřených a veřejných prostor a tendenci vyhledávat ruch ulic, náměstí, parků či dav lidí. V běžné i odborné řeči se někdy užívá jako volný protiklad agorafobie a může popisovat osobnostní preferenci, pocit bezpečí „mezi lidmi“ nebo potřebu být často mimo domov, nejde však o standardizovanou diagnózu ani o ustálený odborný termín, 2. v sexuologii se tímto slovem někdy (spíše okrajově) označuje parafilní tendence, kdy je sexuální vzrušení spojeno se sexuální aktivitou na veřejnosti nebo na místech s možností pozorování, často s důrazem na riziko odhalení, a pojem se může částečně překrývat s exhibicionismem, přičemž se zdůrazňuje souhlas, soukromí a právní limity.
Příklady použití ve větách
Agorafilie ji táhla do centra města, kde mohla celé hodiny pozorovat proud lidí.
Bez agorafilie by pro něj byly přeplněné ulice spíš zdrojem stresu než místem odpočinku.
Při výuce psychologie jsme agorafilii probírali jako volný opak agorafobie, nikoli jako samostatnou diagnózu.
V sexuologické poradně se řešilo, zda u něj agorafilie souvisí se vzrušením z možnosti být na veřejnosti přistižen.
O agorafilii se v literatuře píše jako o okrajovém pojmu, který může označit i parafilní zájem o sex na veřejných místech.