Jazyková porucha, při níž se vytrácí schopnost tvořit gramaticky správné věty a správně používat mluvnické tvary, člověk pak mívá oslabený cit pro gramatická pravidla a jeho projev může působit zjednodušeně až telegraficky. V praxi se s tímto stavem často setkáváme u některých forem afázie po poškození mozku, například po cévní mozkové příhodě. (Pojmenování vychází z řeckého předponového a vyjadřujícího zápor.)