Peptidový hormon vznikající v reninové kaskádě, která pomáhá řídit krevní tlak a hospodaření s tekutinami. Patří mezi nejsilnější tělu vlastní vazokonstrikční látky, stahuje hlavně arterioly, zvyšuje periferní odpor a tím rychle zvedá tlak. Zároveň stimuluje kůru nadledvin k uvolňování aldosteronu, což podporuje zpětné vstřebávání sodíku v ledvinách a následně i zadržování tekutin, takže tlak roste i nepřímo. Působí také v mozku, kde podporuje pocit žízně a může posilovat aktivitu sympatiku. Tvoří se postupným štěpením plazmatického prekurzorového proteinu, který vzniká převážně v játrech, nejprve účinkem reninu a poté přeměnou konvertujícím enzymem na povrchu endotelových buněk. Při dlouhodobé nadměrné aktivaci se uplatňuje na remodelaci cévní stěny i srdečního svalu a má význam v rozvoji hypertenze a srdečního selhání.
Pojmenování vychází ze spojení řecké předpony angio- ve významu céva, odvozené od angeion, a části související s tenzí, tedy tlakem nebo napětím, někdy uváděné v návaznosti na lat. tensio.