V etice se anomie chápe jako stav, kdy člověk nemá nebo nedokáže udržet pevná morální pravidla a orientaci v hodnotách. Rozhoduje se hlavně podle momentálních potřeb, nálad a osobního prospěchu, takže málo zvažuje následky pro ostatní a snadno přehlíží rozdíl mezi tím, co je správné, a tím, co druhým ubližuje. Tento postoj se často spojuje s oslabením společenských norem, ztrátou sdílených hodnot a pocitem odcizení.