V medicíně a fyziologii se autokineze chápe jako aktivní pohyb, který se spustí z vnitřní potřeby nebo impulzu organismu a který je zpravidla do určité míry pod kontrolou vůle. Bývá vymezována proti automatickým, reflexním dějům vyvolaným zevním podnětem a souvisí s řízením pohybu v centrální nervové soustavě.
V psychologii vnímání se tímto názvem označuje autokinetický klam, kdy se v úplné tmě zdá, že klidný světelný bod pomalu mění polohu, protože chybí zrakové referenční body a oko provádí drobné mimovolní pohyby. Jev je popisován i v souvislosti s orientací v prostoru, například u pilotů při nočním letu.