Andaluský učenec Ibn Rušd byl ve 12. století uznávaným lékařem, který se věnoval praktické léčbě i teoretickému shrnutí tehdejší medicíny. Některé jeho spisy se později šířily mimo islámský svět díky překladům a sloužily jako studijní texty.
Ve filozofii se prosadil jako výrazný racionalista navazující na Aristotela: jeho práce stojí na pečlivém čtení a komentování Aristotelových děl a na obhajobě role rozumu. Kriticky se vymezoval vůči mystickým výkladům a jeho interpretace výrazně ovlivnily i středověké evropské autory.