Popisuje působení, které mění vzrušivost excitační tkáně, nejčastěji srdečního svalu, tedy jak snadno buňky zareagují na podnět vznikem elektrické odpovědi. Když se vzrušivost zvýší, snižuje se práh dráždění a k aktivaci stačí slabší stimul, při poklesu je naopak potřeba silnější podnět. Tento parametr je důležitý v kardiální elektrofyziologii a může se podílet i na poruchách srdečního rytmu, ovlivňuje ho například autonomní regulace, iontové poměry a některé léky.