V psychologickém smyslu jde o člověka se silnou tvořivostí, tedy schopností přicházet s nápady a řešeními, která jsou nové a současně nějak užitečné nebo smysluplné. Tato schopnost se často projeví už v dětství v tom, co jedinec dělá mimo povinnosti, například ve hrách, zájmech a spontánních projektech, které si sám vymýšlí. Takové děti mívají podobné rysy jako tvořiví dospělí, dokážou se do práce ponořit, vytrvat, pracovat samostatně a posouvat zadání dál, než je běžné. Dobrovolné činnosti vyžadující vlastní iniciativu bývají dobrým vodítkem k pozdější tvořivosti. Někdy se může projevit i nekonformností nebo spory s autoritami, ale samotné kázeňské potíže nejsou důkazem tvořivosti, mohou souviset i s impulzivitou, pozorností či emoční nestabilitou. Tvořivost se navíc neopírá jen o talent, ale i o dovednost propojovat zkušenosti, snášet nejistotu a hledat více možných cest řešení.
V pedagogice se tím rozumí také cíl výchovy a vzdělávání, totiž rozvíjení tvořivosti záměrnou edukační prací. Nejde jen o nácvik technik, ale i o vytváření prostředí, kde je prostor pro zkoušení, otázky, vlastní volbu postupu a bezpečné chybování. Učitel nebo vychovatel může tvořivost posilovat úlohami s otevřeným koncem, prací na projektech a podporou vnitřní motivace. Důležité je, že tvůrčí prvky se mohou objevit v téměř jakékoli práci nebo studiu, nejen v oborech tradičně označovaných jako umělecké.