Teoretický směr v psychologii a dalších společenských vědách, který vykládá chování zejména jako pozorovatelné reakce na podněty z prostředí. Zaměřuje se na to, co lze měřit a ověřovat experimentem, a změny v jednání popisuje hlavně pomocí učení, například podmiňováním a posilováním, spíše než rozborem vnitřních duševních stavů.