Děj, při němž se chemická látka z okolního prostředí postupně hromadí v živém organismu, protože její příjem (například z vody nebo potravy) probíhá souběžně s vylučováním, ale dlouhodobě převažuje nad odstraňováním. V důsledku toho může být koncentrace látky v tkáních vyšší než v prostředí, což je typické hlavně pro perzistentní a lipofilní sloučeniny.