V psychologii jde o zkreslené sebepojetí, kdy se člověk vnitřně prožívá jako někdo jiný, často „lepší“ nebo výjimečnější, než jaký je podle reality jeho života, schopností a možností, a proto snadno propadá idealizaci a sebeklamu.
V literární a kulturní rovině označuje postoj typický pro hrdiny nespokojené s obyčejnou každodenností, kteří si budují vysněnou identitu a dávají přednost představám před tím, co skutečně žijí, motiv je známý z francouzského románu 19. století.