Italské označení pro typickou etruskou, černě pálenou keramiku z archaického období. Vznikala v dílnách etruských měst ve střední Itálii, mimo jiné v okolí Chiusi. Jde o různé druhy užitkových nádob, jejichž střep je záměrně ztmaven výpalem v redukčním prostředí a povrch bývá pečlivě vyhlazený až leštěný, takže působí téměř kovově. Tvary i celkový dojem často napodobují luxusní kovové, zejména bronzové, předměty. Starší výrobky mívají velmi tenké stěny a střídmý vzhled, pozdější kusy jsou robustnější a někdy využívají plastickou výzdobu. S rostoucí oblibou a dovozem technicky vyspělejší řecké keramiky tento typ v průběhu 5. století př. n. l. postupně zanikl.