Humanisticky laděný, prožitkový směr psychoterapie, který klade důraz na uvědomování si toho, co člověk právě teď skutečně prožívá, myslí a jak to vnímá i tělem. Formoval se kolem F. Perlse a jeho spolupracovníků a vychází z představy, že některé zkušenosti z minulosti zůstávají psychicky nedořešené, například nevyjádřený zármutek, potlačený hněv nebo dlouhodobě nenaplněná potřeba. Takové otevřené situace v člověku vytvářejí napětí, které se často vrací v podobě opakujících se reakcí a zafixovaných vzorců chování. V terapii se pracuje dialogicky a pomocí bezpečných experimentů, aby se tyto nedokončené záležitosti mohly postupně uzavřít skrze porozumění, vyjádření emocí, přijetí nebo smíření, a tím se posílila integrace osobnosti, autenticita i větší pružnost v kontaktu s druhými.