Psychologické zkreslení v hodnocení lidí, při němž posuzovatel nevychází primárně z objektivních znaků, ale z vlastního vnitřního srovnávání s druhými. V důsledku toho má sklon připisovat hodnocené osobě rysy postavené do protikladu k tomu, jak vnímá sám sebe, takže u druhých „vidí“ vlastnosti na opačném pólu. Častěji se objevuje, když je sebehodnocení hodnotitele nepřesné, a může pak vést k nespravedlivým závěrům třeba při pracovních pohovorech, ve škole nebo při výkonových hodnoceních.