V medicíně jde o kóma, tedy dlouhodobější stav hluboké poruchy vědomí, kdy je nemocný neprobuditelný a nemá smysluplné reakce na zevní podněty. Pojem vychází z řeckého koma ve významu hluboký spánek. V odborném názvosloví se někdy upřesňuje vyvolávající příčina, například Coma apoplecticum u bezvědomí spojeného s cévní mozkovou příhodou nebo Coma diabeticum při těžké metabolické rozvratu u diabetu s výraznou hyperglykemií. Podobný obraz může vznikat také po úrazech hlavy, při otravách či při selhávání orgánů a obvykle vyžaduje intenzivní sledování a podporu základních životních funkcí.