Původně jde o označení postoje spojovaného se starověkou řeckou školou Kyniků, kteří se stavěli kriticky k zavedeným zvyklostem, dávali přednost jednoduchému životu a nezřídka volili záměrně provokativní chování. Samotný název se často vykládá jako narážka na řecké pojmenování psa.
V dnešním jazyce se tím obvykle myslí jízlivý, chladný a znevažující způsob uvažování i mluvy, který dokáže druhé zraňovat a dělá si posměch z ideálů, morálky nebo lidské důstojnosti. Je pro něj typická nedůvěra k dobrým úmyslům a důraz na tvrdou, neidealizovanou realitu, tedy na to, jak věci fakticky jsou, ne jak by podle představ měly vypadat.