Vnitřní impuls nebo tichý hlas, který člověka zevnitř směruje, podobně jako svědomí či rozumný úsudek, někdy vykládaný i jako nadpřirozené vnuknutí. V antické filosofii, zejména v souvislosti se Sókratem, se tak označuje osobní znamení či varování, které vede k respektování základních mravních pravidel.