vnitřní popud nebo napomenutí, které člověku zevnitř ukazuje směr a pomáhá rozlišit správné od nesprávného, často chápané jako projev svědomí či rozumové intuice, někdy i jako božské vnuknutí. V antické filosofii, například u Sokrata, se tím označovalo osobní „znamení“, které spíše odrazovalo od chybného jednání než aby dávalo konkrétní příkazy.